Jak zateplit dům s historicky cennou fasádou?

Současný trend nabádá k zateplování a k zajištění energetických úspor budov. Také u staveb památkově chráněných se často uvažuje o tom, jak se přiblížit aktuálním normám. Je však třeba brát v úvahu, že není možné přizpůsobit se dnešním technickým požadavkům a zachovat při tom architektonické dědictví. Řešením tohoto problému je zateplení historicky cenných staveb z interiéru. 

 

Kulturně historická hodnota staveb spočívá v její autentičnosti. U historických členitých dekorativních fasád nelze předpokládat, že by vnějším zateplením nebyly pozměněny proporce fasády. Druhým problémem jsou použité materiály a povrchy, které by si měly zachovat svoji věrohodnou podobu. Použitím polystyrénových desek a nástřikem disperzní omítky ztrácí stavba zcela svůj ráz. Jemná štuková výzdoba by se tak nenávratně ztratila pod moderními technologiemi. 

 

Vnitřní zateplení budov je obecně používáno tam, kde není možné použít zateplení zvenčí. Jasným příkladem jsou právě historické fasády. Vnitřní zateplení má své výhody i nevýhody. 

 

Kromě uvedeného faktu, že je to často jediná možnost, jak zateplit dům s historicky cennou fasádou, je tento způsob izolace v porovnání s venkovním zateplením dvakrát až čtyřikrát levnější. Další výhodou je, že zateplení je možné provádět postupně, a to v jakoukoli roční dobu. Jeho realizace je snadnější a není třeba instalovat lešení.

 

 

Při vnitřním zateplení vznikají tepelné mosty. Efekty tepelných mostů stěn a stropů pronikajících izolací bývají výrazné. Odborníci tvrdí, že z energetického hlediska nemá smysl zateplovat silnější izolační vrstvou než 80 mm. Mezi tepelnou izolací a stěnou se mohou srážet vodní páry, což je živná půda pro vznik plísní. Stěny mohou promrzat a vlhnout, protože vlivem vnitřní izolace nejsou schopny akumulovat teplo a vracet ho zpět do místnosti. Stěny nejsou také chráněny zvenčí a jsou více náchylné na vlivy působení klimatických změn. Při vnitřním zateplení musíme také počítat s tím, že se obytná plocha zmenší.